Blog věnovaný všem těm, kdo hledají skutečnou vnitřní harmonii
a znovunavázání láskyplné relace s Nejvyšším Pánem

DEFINICE BHAKTI

Nejvyšší bhakti, Uttama-Bhakti, je definována jako nepřetržitá služba nebo emoce, jež jsou zaměřené na Krišnu, formy Jeho expanzí i vše co s Ním souvisí. Jde o příznivý postoj vůči Krišnovi. Ten by měl být prost všech tužeb, kromě touhy Ho potěšit, a nezablokován neosobní jnanou, materialistickými rituály karmy nebo jinými nepříznivými činy.
(Sri Bhakti Rasamrita Sindhu)


Přípravy na Pánův příchod

8. června 2010 v 22:21 | Šríla Vrindávana dás Thákura |  Články
Šrí Čaitanja Bhágavata, Ádi Khanda 2.50-148

m
Na stovky tisíc mil v okolí místa, nebo rodiny, v níž se zjevil Vaišnava, dosáhnou lidé osvobození a jakékoliv místo, které Vaišnava požehná svojí přítomností se stává svatým poutním místem. Proto se vůlí Šrí Čaitanji zjevili Jeho oddaní v mnoha různých zemích. Ačkoliv se narodili na různých místech, všichni se nakonec společně setkali v Navadvípu, neboť právě tuhle zemi si Pán vybral pro Svůj příchod.

Kdo je vůbec schopen popsat bohatství Navadvípu? Jediný ghát nabízí dostatek místa pro vykoupání statisíců lidí najednou. Milostí bohyně učenosti Sarasvatí, byly stovky tisíců místních dětí, dospělých i starců znalých Písem. Všichni byli na svoje vysoké vzdělání velice pyšní a dokonce i mladí chlapci se nezdráhali vyzývat svoje učitele. Milostí Ramy, bohyně štěstí, se zde všem dobře dařilo, svůj čas ovšem marnili světskými činnostmi a za vrchol úspěchu považovali výhodný sňatek svých synů a dcer. Celý vesmír byl zbavený oddanosti ke Krišnovi a Balarámovi, a proto bylo možné pozorovat jak se pomalu projevují budoucí příznaky věku Kali. Namísto náboženství se lidé věnovali plodonosným činnostem, pěli modlitby k bohyni Durze, někteří pyšně uctívali Višahari, bohyni hadů a jiní investovali velké bohatství do modlářství. Dokonce i takzvaným učencům zůstával skryt skutečný význam Písem a nikdo z nich nepřijímal náboženský princip pro tento věk - zpěv Svatých Jmen Pána.

To přivádělo k bezmeznému smutku všechny oddané, kteří zklamaně přihlíželi tomu, jak celý svět podléhá mámení Pánovy vnější energie. "Jak by jen bylo možné tyhle lidi osvobodit? Nedají se do zpěvu Svatých Jmen dokonce ani tehdy, když jsou k tomu nabádáni! Místo toho se bez ustání chvástají svým vzděláním a vysokým zrozením." Přesto zde však byli i velcí oddaní, kteří následovali své předepsané povinnosti, jako je uctívání Krišny, koupání v Ganze a rozmlouvání o Krišnových zábavách. Žehnali lidem tohoto světa a bez ustání se modlili: "Ó Krišnačandro, prosím, rychle projev těmto lidem Svoji milost."

V té době sídlil v Navadvípu Advaita Áčárja, nejlepší ze všech Vaišnavů, který je opěvován po celém světě. Šrí Advaita Áčárja byl navýsost váženým učitelem. Dokázal vysvětlit veškerá Písma, která lze nalézt ve třech světech a oddanou službu Krišnovým lotosovým chodidlům označoval za esenci veškerého učení. Šrí Advaita Áčárja zapáleně uctíval Krišnu v podobě šalagrám-šíly lístky Tulasí a vodou Gangy. Ponořen do velké duchovní extáze, volal hlasitě Krišnu. Tento zvuk byl tak mocný, že pronikal obalem vesmíru a bylo ho možné zaslechnout až na vaikuntských planetách. Jakmile Pán Krišna zaslechl láskyplný nářek Advaity Prabhua, osobně se zjevil, neboť Pán je ovládán láskou Svých oddaných. Proto je Advaita Áčárja nejlepším ze všech Vaišnavů a Jeho oddanou službu nelze v tomto vesmíru s ničím srovnat. Takto sklíčený smutkem z toho, že lidé postrádají oddanost, pobýval Advaita Áčárja v Nadii. Jeho srdce bylo přirozeně plné soucitu, a proto stále milostivě přemýšlel o tom, jak živé bytosti osvobodit. "Jestliže Můj Pán sestoupí, dosáhnou všechny tyto pokleslé duše osvobození. K užívání Svého jména Advaita Simha se budu cítit být oprávněn teprve tehdy, až přiměji Mého milovaného Pána Vaikunty, aby sestoupil. Přinutím Pána Vaikunty ke zjevení v tomto světě a společně budeme tančit a zpívat a tak osvobodíme pokleslé živé bytosti." Takto odhodlán sloužil Advaita Áčárja s upřenou myslí nepřetržitě lotosovým chodidlům Šrí Krišnačandry. Pán Čaitanja opakovaně potvrdil, že sestoupil na žádost Šrí Advaity Prabhua.

Šrívás Pandit sídlil v Navadvípu. Pán Čaitanja si v Jeho domě užíval spousty zábav. Šrívás Pandit a jeho tři bratři neustále pronášeli Krišnova Jména. Třikrát denně se koupali v Ganze a potom uctívali Pána Krišnu. V Nadii žilo také mnoho dalších nepoznaných oddaných. Vůlí Pána se Šrí Čandrašékhara, Džagadíš, Gopínáth, Šríman Pandit, Murári Gupta, Šrí Garuda Pandit a Gangadás narodili ještě před Pánovým příchodem. Tito a také spousta dalších oddaných mezi sebou udržovali přátelské vztahy a jejich srdce hořela při pohledu na lidi, kteří postrádali oddanost k Pánu Višnuovi. Společně se scházeli v domě Advaity Prabhua, kde zaháněli svůj zármutek několikahodinovými diskuzemi o Krišnovi. Šrí Advaita Áčárja se společně s ostatními Vaišnavy pokoušel kázat, ale nikdo jim nebyl schopen porozumět. Sklíčený Advaita Áčárja se proto začal postit a Vaišnavové se dali do hlubokého nářku.

Lidé nechápali proč oddaní tančí a zpívají Krišnova Jména. Nedokázali pochopit kdo je Vaišnava a jaký význam má sankírtan, neboť jejich srdce byla naplněna touhou po bohatství a dětech. Všichni ateisté se Vaišnavům vysmívali.

Každý večer ve svém domě zpíval Šrívás Thákur se svými bratry hlasitě jména Pána Hariho. Ateisté, kteří tento zpěv slyšeli, trousili uštěpačné poznámky: "Jaké šílenství! Šrívás, ten bráhmana, přivodí zkázu této vesnice. Mohamedánský král je velice krutý. Jestliže se o tom kírtanu doslechne, bude celý kraj trpět." Někdo jiný zase prohlásil: "Vyženu toho bráhmanu z vesnice, zbořím mu dům a strhnu ho do Gangy."

Když se o tom Advaita Áčárja dozvěděl, vzplál hněvem. Nehledíc na to, zda je vhodně oděn, promluvil ke všem Vaišnavům. "Poslouchejte, Šrívási, Gangadási a Šuklambaro! Přinutím Krišnu, aby sestoupil. Osobně přijde a s vaší pomocí osvobodí každého kázáním oddané služby. Jestliže se Mi to nepodaří, projevím se ve Své čtyřruké podobě a chopím se Svého disku. Setnu hlavy všech ateistů a potom potvrdím, že je Krišna Mým Pánem a Já jsem Jeho služebníkem." Ostatní oddaní také ronili slzy a po spatření ubohého stavu lidí se někteří dokonce rozhodli opustit svoje těla, zatímco jiní hluboce naříkali, pronášejíc Pánova Jména. Chování lidí jim způsobovalo takové utrpení, že ztráceli chuť k jídlu. Když se oddaní vzdali veškerého hmotného pohodlí, Svrchovaný Pán se připravil ke Svému příchodu.

Na pokyn Pána sestoupil nejdříve v Rádha-déši Šrí Nitjánanda Ráma, který se neliší od Šrí Ananty. Pán Balaráma, který je oceánem milosti a dárcem oddanosti, přišel jako Šrí Nitjánanda Prabhu. Zjevil se z lůna Padmávatí, ve vesnici Ékačakra, příznivého třináctého dne přibývající luny, v měsíci Magha. Pán, Jenž je původním otcem veškerenstva, přijal za Svého otce Hádáje Pandita, krále mezi bráhmany. Polobozi oslavovali Jeho příchod hlasitým voláním "Džaj! Džaj!" a z nebes zasypávali celou zemi květy. Od toho dne se začalo v kraji Rádha-déše všemu dařit. V oděvu potulného mnicha se Nitjánanda Prabhu vydal napříč světem, aby tak osvobodil pokleslé duše. Takto tedy sestoupil na svět Pán Ananta a nyní, prosím, naslouchejte o příchodu Pána Krišny.

Šrí Džagannáth Mišra žil v Navadvípu. Byl zrovna jako Vasudéva a dokonale si plnil všechny svoje předepsané činnosti. Byl nanejvýš ušlechtilý a nejlepší ze všech bráhmanů. Ve skutečnosti nejsem schopen ho k nikomu přirovnat. V jeho osobě bylo možné nalézt všechny dobré vlastnosti Kašjapy, Dašarathy, Vasudévy a Nandy Mahárádži. Jeho ženou byla počestná Sačídéví, Pánova věčná matka, jež je zosobněním oddané služby Svrchovanému Pánovi. Sačídéví porodila nejdříve osm dcer, které však všechny zesnuly. Po nich přišel na svět Šrí Višvarúpa, který byl přitažlivý jako Amor a Svým rodičům přinášel veliké potěšení. Již od Svého narození byl zcela odpoután od světského požitku a už v raném dětství zrealizoval význam Písem.

Ve světě zbaveném oddanosti Pánu Višnuovi se začínaly postupně projevovat budoucí příznaky začínajícího věku Kali. Kdykoli nastane úpadek náboženských principů, Pán se zjeví. Pozorujíc úzkost Svých oddaných, vstoupil Pán Gauračandra Maháprabhu do těl Džagannátha Mišry a Sačídéví. Džagannáth Mišra a Sačídéví slyšeli jakoby ve snu Šrí Anantovo hlasité volání "Džaj! Džaj". Jejich těla začala vydávat oslnivou duchovní záři, skrytou zrakům běžných lidí. Jakmile se polobozi v čele s Pánem Brahmou a Pánem Šivou doslechli, že Pán sestoupí, přišli Mu přednést svoje modlitby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama