Blog věnovaný všem těm, kdo hledají skutečnou vnitřní harmonii
a znovunavázání láskyplné relace s Nejvyšším Pánem

DEFINICE BHAKTI

Nejvyšší bhakti, Uttama-Bhakti, je definována jako nepřetržitá služba nebo emoce, jež jsou zaměřené na Krišnu, formy Jeho expanzí i vše co s Ním souvisí. Jde o příznivý postoj vůči Krišnovi. Ten by měl být prost všech tužeb, kromě touhy Ho potěšit, a nezablokován neosobní jnanou, materialistickými rituály karmy nebo jinými nepříznivými činy.
(Sri Bhakti Rasamrita Sindhu)


Pevná oddanost

29. září 2010 v 16:11 | Šríla Bhakti Pramóda Purí Gósvámí |  Články
p
Je třeba, abys naslouchal Šrímad Bhágavatamu pod vedením pokročilých oddaných, známých též jako bhágavatové. Učiníš-li tak, dojdeš postupně pevné oddanosti. A jaké povahy tato pevná oddanost je? Na to odpovídá komentář k Bhakti-rasámrita-sindhu slovy avikšépéna sátatjam -probíhající neustále, bez jakéhokoliv přerušení. Nestačí jen nosit v ruce růženec a čas od času se ho prsty dotknout. Musíš dosáhnout ve svém pronášení Jmen stálosti a nedovolit svojí mysli, aby tě rozrušovala. Bhaktivinóda Thákura píše ve svém Harináma-čintámani: "Člověk může na svém růženci odříkat sto tisíc Jmen, ó Pane, aniž by zakusil jedinou kapku extatické chuti Svatého Jména."
Příčina tkví v tom, že během pronášení necháváme naši mysl potulovat se po různých místech a myslet na tolik různých věcí. Jaký má význam pronášet milióny Svatých Jmen, pokud jsi stále nedosáhl krišna-prémy? Má tohle snad být rága-bhakti? Takto vypadá rága-bhakti? Nebude snad pociťovat rága-bhakta chuť k pronášení Svatého Jména? Kam se podělo to pouto k pronášení Svatého Jména? Nejsi schopen lapit ani červa a troufáš si pomýšlet na lov kobry?
Vykládáš lidem o vyvinutí náklonnosti ke Svatému Jménu a oni to považují za irelevantní. Přitahují je příběhy o dívkách, ale nechápou, kdo tyto dívky jsou. Rádhárání je Krišnovou osobní energií a všechny gópíe jsou Její expanzí. Proto se říká, že se Krišna neoddává radovánkám s nikým jiným, nežli sám se Sebou. On je sám v Sobě spokojeným Svrchovaným Pánem a všechny tyto gópíe jsou Jeho neoddělitelnou esencí. Nejedná se tu o nějaký poklesek nebo hmotný chtíč. Bhágavata používá termín avaruddha-saurata k jasnému potvrzení toho, že rása-lílá neobsahuje žádnou hrubou sexuální činnost. Šrídhar Svámí proto prohlašuje, že rása-lílá je Krišnovou zábavou, která překonává chtíč. V zábavách Krišny a gópíí nenajdeme ani stopu po hmotném chtíči, ani náznak tendence vyhledat uspokojení vlastních smyslů. Nebudeme schopni tomu porozumět. Proto musíme pozorně naslouchat našim duchovním mistrům, abychom pochopili, jaké kvalifikace je zapotřebí ke vstupu do Pánova radostného světa her.
Samotný Maháprabhu si tato témata vychutnával v soukromí v Gambhíře, ve společnosti Svých nejintimnějších společníků Svarúpy Dámódara a Rámánandy Ráje. Během těchto rozhovorů tam nebyli přítomní žádní světsky smýšlející lidé. Co však provádějí všichni ti lidé dnes? Tvrdí, že tohle je Rádha-kund, Rádháránino místo, ale kolik z nás je schopno opravdu u Rádhá-kundu žít? Kolik z nás je schopno nosit dokonce prach z Rádhá-kundu na své hlavě. Noříme svoje ruce do svaté vody Rádhá-kundu jen abychom ji potom ze sebe zase setřásli?
Šríla Bhaktisiddhánta Prabhupáda nám vyprávěl veselou příhodu o kuřákovi opia. Schylovalo se k západu a ten kuřák cítil nutnost uspokojit svou závislost. Byl na jedné straně řeky, ale vesnice s ohněm, nutným k zapálení jeho dýmky, byla na opačném břehu. Podobné je i naše postavení. Chceme se spojit s Krišnou - Pánem Gólóky, ale dělí nás od Něho divoká řeka diskvalifikací. Toho si musíme být vědomi. Můžeme se potopit do Rádhá-kundu jak často se nám zlíbí, pít tuto vodu a nořit se do ní, což ovšem neznamená, že jsme se opravdu vykoupali v Rádhá-kundu. To, čeho je opravdu zapotřebí, je ponořit se do vod Rádhárániny nálady spontánní oddanosti, a abychom to učinili, potřebujeme nejdříve vyvinout nadšení pro Krišnovo Jméno. Bez tohoto nadšení se dál nedostaneme. Takové je učení Čaitanji Maháprabhua.
Jakmile vyjde slunce prémy, veškerá temnota hříchu a nevědomosti se rozplyne. To znamená chtíč a vše, co se s ním pojí. Takto popisuje způsobilost ke vstupu do rása-líly Višvanátha Čakravartí Thákura, ale nebude to možné, dokud člověk nedosáhl rága-bhakti. Muslimové během svého pokuřování také naslouchají rása-líle, aplaudují a žádají přednášejícího o přídavek. O co se však v jejich případě jedná? To, co se v nich probouzí, je pouze hmotný chtíč, nikoliv skutečná nálada oddanosti.
Cestu do nejvyšších úrovní duchovního života nelze ukrást. Právo ke vstupu do říše Božské Lásky si musíme zasloužit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama